Nokia Game 2003
aneb jak jsem tentokrát nic nevyhrál

V roce 2003 jsem se zaregistroval do hry NokiaGame 2003.
I když mě mobil N-Gage nijak nenadchl, přece jen jsem si řekl, že to může být zábava a tak to zkusím.
Tentokrát hra zdůrazňuje, že oceněno bude opravdu jen 50 nejlepších!

Hra započla 19. 11. 2003.

Bohužel jsem zjistil, že si na svém počítači příliš nezahraju.
Žádná ze soutěžních her se mi nenabídla ke hraní.

Naštěstí pomohl dotaz u Gamemastera.
Celý problém spočíval v proxy serveru, přes který jsem připojen a který měl v paměti starou stránku.
Po reloadu cache proxy serveru už se vše rozběhlo.
Takže jsem se dostal ke hraní dvou her: Subway Savage a Crash Tainer.
První jmenovaná jen další ze "snowboardových" tratí, zatímco druhá je zajímavější.
Principem je ohrazování čtverečků hracího pole. Za každý uzavřený dostává hráč body.
Novinkou je to, že hraji proti jinému náhodně vybranému účastníkovi NokiaGame!
Je to tedy hra člověka proti člověku a ne proti počítači jako minule.
Hráci soutěží v pěti ligách - po třech po sobě jdoucích vítězstvích hráč postupuje do vyšší ligy
s vyšším bodovým ohodnocením ůspěšných tahů. Hra končí uzavřením všech čtverců na hrací ploše.
Hra CrashTainer je pomalá a vůbec mě nebaví, takže jsem dosáhl pouze jediného vítězství v 1. lize.

Během hry dostává hráč e-mailem nápomocné obrázky se skrytými písmenky z nichž musí sestavit tajemný vzkaz.
Objevit písmenko v malinkém obrázku není snadné, ale nakonec se to podaří.
Ostatně - vyzkoušejte si to sami:
Písmenko T
Následuje další podobná hra - BoomBlender. První den je ale přístup chráněn heslem.
(Vodítko poskytuje obrázek zasílaný hráčům každý den e-mailem.)
Toto heslo se mi podařilo najít: Karaci. (Město v Pákistánu.)
Hraje se na poli plném organismů, které se, pokud se složí do řady 3 až 5 stejných, změní v jiné, či zmizí.
I zde se hraji proti živému protihráči.
Hra BoomBlender se mi okamžitě zalíbila pro svou svižnost a také tím, že končí dosažením maximálního skore.
Po několika hodinách hraní jsem dosáhl maximálního skore v 5. lize a mohl jsem být spokojen.
Dále se objevila další snowboardová trať - SewerSpeed.
Tyto tratě mi nikdy moc nešly, takže skore v nich mám naprosto průměrné.

Další z interaktivních her je Subber. Stejně jako předchozí i ona je první den chráněna heslem.
V ní jde o to, dostrkat pomocí dvou společně ovládaných
"postrkovačů" figurku Flo do dveří na protější straně hracího pole. Protihráč se snaží o totéž
se svými postavičkami. Postavičky se od sebe odrážejí podobně jako klulečníkové koule.
I hru Subber jsem si oblíbil. Také zde jsem se dostal do 5. ligy a získal dostatečné skore.

Následuje další snowboardová trať: Rocky Rushes.

Po ní se objevila čtvrtá interaktivní hra - DesertFreez.
Hráč skládá svůj kus ledu z kousků, které mu ze svého kusu odlamuje protihráč.
Připomíná to zjednodušený TETRIS s pouze dvěma typy kostek.
Tato hra je opět pomalá a otravná. Protože hra končí vytvořením čtyř řad, není výjimkou, že jedna partie
trvá i přes půl hodiny. Někteří hráči s maximálním skore se mi snaží napomoci k výhře a ukončit to trápení, ale ne vždy to jde.
Přesto jsem se do hraní pustil. Dostal jsem se až do 3. ligy, ale pád aplikace
mně vzal chuť začínat znova a hru jsem vypustil.

Ve finále se hraje hra AnyOne.
Hráč musí s autíčkem projíždět Amsterodamskou čtvrtí a postupně najít lokátor, servis a
nakonec auto "Tajemné" a bouračkami je eliminovat.
Hra se hraje celkem dobře, ale protože už o ničem nerozhoduje, je to jen takový bonbónek na závěr.

(Pravděpodobně)

Hra skončila.
Tentokrát jsem v konečném hodnocení za Českou republiku obsadil 125. místo
Na to, že jsem odflákl dvě hry docela dobré.
A ten , kdo dokázal být natolik úspěšný, aby se dostal do první padesátky, si NOKII N-Gage
bezpochyby zaslouží.

To je vše.
Konec dobrý - všechno dobré, praví staré přísloví.

ZPĚT