Co se dělo v dubnu 1984?

  1. 4. jedu s Béďou na konečnou autobusu 53 v Klimkovicích.
          Odsud se pěšky vracíme po náspu zrušené tramvajové trati linky č 6 až k nádraží ve Svinově.
  2. 4. jedu na ředitelsví vyřídit výstupní list a stavuji se v herně. Tentokrát mám štěstí a vyhrávám asi 50 Kčs.



V O J N A !

  3. 4. odjíždím do Brna, kde nastupuji základní vojenskou službu u VÚ 6397.
          Přihlašovací stanoviště bylo v tehdejší Myší díře pod nádražím a odtud nás odvezli do Jaselských kasáren.
          První den jsme nafasovali vycházkové uiformy a tepláky, prošli prohlídkou a na ložnicích nás čekala zbývající výstroj.
  5. 4. nás zničili rozcvičkou. Tři dny jsem nemohl pořádně na nohy.
  7. 4. mě čeká první směna v kuchyni. (v takzvané Flakse.)
  9. 4. přichází první výuka - morseovka a psani na stroji všemi deseti.
          Morseovku jsem od dětství nesnášel...
10. 4. začíná pořadová příprava. Chůze vojenským krokem a chůze ve tvaru.
12. 4. procházíme testem fyzické zdatnosti a dostávám první balík z domova.
16. 4. slavnostně fasuji osobní zbraň: útočnou pušku SA-58. (Ale všichni tomu říkají samopal.)
17. 4. jedeme na první střelby - prozatím slepýma :o). Odpoledne čistíme zbraně.
21. 4. jsou Velikonoce a tak nám v rotním kině promítají film: "Sněženky a machři."
          Babička s tetou mě přišly navštívit na bránu.
22. 4. se přichomýtám k dalšímu promítání: "Nevera po slovensky".
23. 4. shlédnu dokonce dva filmy: "Koncert" a "Postřižiny".
24. 4. nás nahnali na rentgen. Přijel autobus s mobilní snímkovací komorou.
25. 4. mě s několika "spolubojovníky" odvážejí k památníku osvobození, kde stojíme čestnou stráž.
          Poprvé a naposledy mám na hlavě vojenskou přilbu.
28. 4. trénujeme na vojenskou přísahu.
29. 4. probíhá v Jaselských kasárnách slavnostní vojenská přísaha, následovaná předáním vycházkové knížky a první vycházkou.
30. 4. dostáváme vycházku na celý den. Loučím se rodinou a ještě mi zbývá 23 měsíců.

Podařilo se mi objevit tištěný text vojenské přísahy, podle níž se tehdy přísahalo
a kterou jsme museli znát zpaměti. Přikládám ji jako zajímavost: